Sportovní aktivity vždycky byly moje záliba. Jako malá holka jsem také moc ráda jezdila na kole, ale řeknu vám, že první začátky na malém dětském kole byly opravdu perné. Řeknu vám, že když jsem potom dostala skvělé kolo, to mi bylo asi šest let, tak jsem ihned na něm chtěla umět jezdit. Bohužel to se ale nepodařilo ihned, jak jsem si poprvé sedla na kolo, abych se mohla s kamarádkama projet, tak bohužel jsem spadla. A spadla jsem z dětského kola tak škaredě, že jsem měla sedřená obě dvě kolena. Já jsem z toho kola vlastně nějak přepadla, takže já jsem nespadla přímo jako na bok, ale letěla jsem hlavou napřed. Naštěstí jsem ale zase na druhou stranu spadla tak také docela dobře, protože hlavu jsem měla opravdu v pořádku, tedy alespoň doufám. Odnesl to loket a obě dvě kolena. Takže potom asi několik měsíců jsem se bála na kolo sednout.
Potom nastala zima škaredé období a to už jsem nejezdila na kole vůbec. Začala jsem asi až někdy v sedmi letech, ale to už se mi vůbec nedařilo. Nakonec jsem se naučila jezdit na kole až v osm letech. A jako osmileté dítě už jsem docela uměla jezdit na kole, ale stále jsem se bála.
Několikrát za den jsem spadla, protože jsem měla stále strach a měla jsem v očích tu hrůzu. Když jsem spadla jako menší dítě a měla jsem sedřená obě dvě kolena a také loket, nyní už je to jiné. Nyní už mně je dvaatřicet a jsem opravdu ráda, že mohu sportovat, že jsem zdravá. Bohužel je mi líto některých lidí, kteří třeba sportovat a běhat nemůžou, protože jednoduše mají nějaký zdravotní handicap. A to například jedna moje kamarádka, která má špatně srostlý kotník, když si ho zlomila. Tak bohužel nemůže běhat, maximálně může plavat a jezdit na kole, ale nějaké náročné sporty dělat vůbec nemůže. Kamarádku to právě hodně mrzí a štve jí to, protože ona dříve dělala balet.